Jak vznikl suchý zip

1. Historie suchého zipu
2. Jak vznikl suchý zip
3. Jak funguje suchý zip
4. Využití suchého zipu

Historie

Suchý zip vynalezl švýcarský technik Georges de Mestral. A jak ho to napadlo? Byl totiž milovníkem procházek alpskou přírodou a na těch ho doprovázel jeho věrný psí přítel. Po každé procházce musel Mestral z pejska i svého oblečení složitě odstraňovat kuličky lopuchu. Začal se zajímat o tom, proč zrovna tyto lopuchové kuličky tak dobře drží na srsti. Na pomoc si vzal mikroskop a uviděl, že kuličky lopuchu mají malinkaté háčky, které se snadno zachytí na různé povrchy. Háčky by nic tak zázračného samy o sobě nebyly. Mají navíc ale skvělou vlastnost - jsou tak pružné, že se neulomí ani při násilném odtržení.

Jak vznikal suchý zip

V hlavě se mu zrodila myšlenka nového způsobu zapínání. Následujících 8 let Mestral vymýšlel, z jakých materiálů a jakým způsobem zapínání vyrobit, aby drželo pohromadě a dalo se snadno rozepnout. Dočasné spojení muselo mít na jedné straně háčky a na druhé straně očka, do kterých se háčky mohou zachytit.

První krůčky suchého zipu nebyly nic moc, vyráběl se z bavlny a snadno se tudíž opotřebovával. Zájem o něj byl malý, a proto začal Mestral zkoumat odolnější materiály, které by se daly na výrobu využít. Tehdy se rozhodl pro poměrně nový materiál - nylon. Už roku 1951 si dal svůj vynález, u nás známý jako suchý zip, patentovat pod názvem Velcro. Proč zrovna tento název? Jedná se o složeninu dvou francouzských slov "velours" a "crochet" - v překladu samet a háček.

Jak suchý zip funguje

Z nylonového vlákna se vyrobí hustá tkanina, která je složená z mnoha smyček. Druhá část jsou tytéž smyčky, ale rozpůlené, aby z nich vznikly 2 háčky. Následně se látka zahřeje pod infračerveným světlem, aby se stabilizovala - tak vzniká hrubá strana zipu. Obě strany "sucháče" se k sobě snadno připojí, pokud je přikládáte kolmo k sobě. Stejně tak snadno jde stejným směrem i rozpojit. Pokud se ale pokusíte zip rozepnout tažením z bočních stran, nepodaří se vám to. Suchý zip má totiž obrovský boční odpor, který při ploše menší než 120 mm dokáže udržet váhu 1 tuny.

Využití suchého zipu

Patent na Velcro byl udělen v roce 1955 a již od 60. let byl hodně využíván v kosmonautice. Ve vesmírných lodích ho používali k upevňování předmětů jako variantu kovového spojení. Své využití ale našel třeba i ve zdravotnictví v podobě připevnění dlah. V módním a obuvnickém průmyslu se rozšířil hlavně v 80. letech. Oblíbenosti dosáhl díky své snadné manipulaci. V obuvnictví nahradil u dětských bot klasické tkaničky, časem se začal ale přesouvat i na obuv a oblečení pro dospělé.

Dnes už si bez suchého zipu nedokážeme svět představit. Přijde nám jako něco tak automatického, že nad jeho funkcí a nenahraditelností ani nepřemýšlíme. Proto si ho připomeňme alespoň jednou za rok - 2. srpna, kdy se slaví Den suchého zipu.