Jak vybrat vhodné pracovní rukavice?

Rukavice jsou jedním z nejdůležitějších ochranných prostředků při práci. Jsou potřebné v mnoha odvětvích jako každodenní součást práce. Není ale jednoduché vybrat si z široké nabídky rukavic ty správné.

1. Ochranné rukavice proti mechanickým rizikům

2. Ochranné rukavice proti chladu

3. Ochranné rukavice proti chemikáliím a mikroorganismům

4. Ochranné rukavice proti tepelným rizikům

5. Ochranné rukavice pro svářeče

6. Ochranné rukavice snižující vibrace a  nárazy

7. Ochranné rukavice pro práci pod napětím

8. Ochranné rukavice proti radioaktivní kontaminaci a ionizujícímu záření

9. Ochranné rukavice pro styk s potravinami

10. Lékařské rukavice pro jednorázové použití

11. Ochranné rukavice proti elektrostatickému výboji

Důležité jsou vždy normy, které uvádí, před čím a v jaké míře vás rukavice ochrání. Dělí se do 3 kategorií:

Kategorie I (CAT. I) - minimální rizika (nízké požadavky na ochranu)

Kategorie II (CAT. II) - střední rizika (např. mechanické nebezpečí)

Kategorie III (CAT. III) - vysoká rizika (ochrana před nevratným poškozením a smrtelným nebezpečím např. poranění teplem, zářením, chladem, chemikáliemi atd.)

Na ochranné rukavice uváděné na trh jako osobní ochranné prostředky se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/426 o osobních ochranných prostředcích. Výrobek musí splnit příslušné požadavky na posouzení shody a být označen CE. 

Norma EN ISO 21420:2020+A1:2024

Norma EN ISO 21420 stanovuje všeobecné požadavky a zkušební metody pro ochranné rukavice. Týká se zejména jejich konstrukce a provedení, zdravotní nezávadnosti použitých materiálů, pohodlí, účinnosti, velikostí, úchopové schopnosti a požadavků na označení a informace poskytované výrobcem. Nahrazuje dřívější normu EN 420:2003+A1:2009.

Úchopová schopnost rukavic neboli obratnost prstů se hodnotí na stupnici 1–5, přičemž vyšší hodnota znamená lepší schopnost manipulovat s drobnými předměty.

Značení ochranných rukavic

Na ochranných rukavicích musí být podle příslušných požadavků uvedeny zejména:

• identifikace výrobce,
• označení nebo název rukavice,
• velikost,
• příslušné piktogramy, odkazy na konkrétní normy a dosažené úrovně ochrany, pokud se na rukavice vztahují,
• datum výroby,
• případně datum použitelnosti nebo životnosti, pokud je relevantní.

Pokud vzhledem k vlastnostem rukavic není možné požadované označení uvést přímo na výrobku, například u některých jednorázových rukavic, může být uvedeno na nejbližším obalu.

Norma EN 388:2016+A1:2018 – Ochranné rukavice proti mechanickým rizikům

Norma EN 388:2016+A1:2018 stanovuje požadavky na ochranné rukavice proti mechanickým rizikům, jako jsou oděr, proříznutí, roztržení a propíchnutí, případně také náraz. Výsledky testů jsou uvedeny pod piktogramem EN 388 - první čtyři znaky vyjadřují úroveň jednotlivých typů odolnosti a písmeno A–F odolnost proti proříznutí metodou TDM. Čím vyšší číslo nebo písmeno, tím vyšší ochrana; označení 0 znamená nesplnění nejnižší úrovně a X neprovedený nebo nerelevantní test.

A - Odolnost proti oděru (úroveň 0–4). Hodnotí se počet cyklů, které materiál rukavice vydrží při odírání brusným materiálem se zrnitostí 180, než dojde k jeho prodření. Čím vyšší dosažená úroveň, tím vyšší je odolnost proti oděru.

B - Odolnost proti proříznutí – Coupe test (úroveň 0–5). Při Coupe testu se zjišťuje odolnost materiálu proti proříznutí pomocí rotující kruhové čepele, která se po vzorku pohybuje tam a zpět při stanoveném zatížení. Výsledkem je index odolnosti proti proříznutí. Pokud materiál rukavice při zkoušce ostří čepele výrazně otupuje, může být výsledek Coupe testu méně vypovídající. V takovém případě je pro posouzení odolnosti proti proříznutí důležitá zkouška metodou TDM.

C – Odolnost proti roztržení (úroveň 0–4). Hodnotí se síla potřebná k dalšímu roztržení naříznutého vzorku materiálu. Čím vyšší úroveň, tím větší síla je k roztržení potřeba. Nejvyšší úroveň však nemusí být vhodná pro každé pracovní prostředí. Při práci se stroji je nutné zohlednit také riziko zachycení rukavice pohyblivými částmi zařízení.

D – Odolnost proti propíchnutí (úroveň 0–4). Hodnotí se síla potřebná k propíchnutí materiálu standardizovaným zkušebním hrotem. Tato zkouška nehodnotí ochranu proti propíchnutí tenkými ostrými předměty, například injekčními jehlami.

E – Odolnost proti proříznutí metodou TDM (úroveň A–F). Zkouška metodou TDM hodnotí sílu potřebnou k proříznutí materiálu rovnou čepelí. Výsledek je vyjádřen písmenem A až F, přičemž A představuje nejnižší a F nejvyšší úroveň odolnosti v této klasifikaci. Jednotlivým úrovním odpovídají síly 2, 5, 10, 15, 22 a 30 N. Metoda je zvlášť důležitá u materiálů, které během Coupe testu otupují kruhovou čepel. Současná mezinárodní norma pro tuto zkušební metodu je ISO 13997:2024.

F – Ochrana proti nárazu. Ochrana proti nárazu se hodnotí podle zkušební metody vycházející z EN 13594 a týká se rukavic, u kterých je ochrana proti nárazu relevantní. Zkoušejí se oblasti rukavice vybavené ochranou proti nárazu, například hřbet ruky nebo klouby. Pokud rukavice splní požadavky zkoušky, je na konci označení pod piktogramem uvedeno písmeno P.

Test	1	2	3	4	5
Odolnost proti oděru (počet cyklů)	100	500	2000	8000	-
Odolnost proti řezu - Coup Test (koeficient)	1,2	2,5	5,0	10,0	20,0
Odolnost proti trhání (Newtony)	10	25	50	75	-
Odolnost proti propíchnutí (Newtony)	20	60	100	150	-

 

Test	A	B	C	D	E	F
Odolnosti proti řezu dle EN ISO 13997 (Newton)	2	5	10	15	22	30
Ochrana proti nárazům dle EN 13594	uspěl (P) nebo neuspěl (bez označení)

Příklad:

Takto označená rukavice by měla odolnost proti oděru úrovně 1, proti řezu úrovně 2, proti trhání úrovně 3, proti propíchnutí úrovně 4 a proti řezu dle EN ISO 13997 úrovně E. Test proti nárazům nebyl proveden.

 

Norma EN 511 - Ochranné rukavice proti chladu

Tato norma stanovuje požadavky a metody přezkoušení rukavic, které chrání přenosu konvekčního chladu a kontaktního chladu až do -50 °C. Zkoušky mají 3 třídy (A, B, C).

A - odolnost proti konvekčnímu chladu (0-4) - zjišťuje se měřením přenosu chladu prouděním

B - odolnost proti kontaktnímu chladu (0-4) - zjišťuje tepelnou odolnost materiálu při kontaktu s chladným předmětem

C - odolnost proti průniku vody - hodnota 0 (proniknutelné) nebo 1 (neproniknutelné na minimum 30 minut

Norma EN ISO 374-1:2016 - Ochranné rukavice proti chemikáliím

Rukavice splňující plnohodnotnou ochranu proti chemickým rizikům. Norma je založená na 3 zkušebních metodách:

Test penetrace - EN 374-2:2014, která hodnotí odolnost proti průniku chemických látek přes materiál, švy a další netěsnosti,

Test permeace - EN 16523-1:2015+A1:2018, která sleduje průnik nebezpečné kapalné chemikálie materiálem při nepřetržitém kontaktu,

Test degradace - EN ISO 374-4:2019, která hodnotí změny fyzikálních vlastností materiálu rukavice po kontaktu s chemikálií. Tato norma nahradila původní EN 374-4:2013.

Typ rukavic	Požadavek	Označení
Typ A	Odolnost proti propustnosti (EN 374-2) Doba průniku do 30 min. Platí minimálně pro 6 chemikálií v novém seznamu (EN 16523-1)
Typ B	Odolnost proti propustnosti (EN 374-2) Doba průniku do 30 min. Platí minimálně pro 3 chemikálie v novém seznamu (EN 16523-1)
Typ C	Odolnost proti propustnosti (EN 374-2) Doba průniku do 10 min. Platí minimálně pro 1 chemikálii v novém seznamu (EN 16523-1)

 

Písmenné označení	Chemikálie
A	methanol
B	aceton
C	acetonitril
D	dichlormethan
E	sirouhlík
F	toluen
G	diethylamin
H	tetrahydrofuran
I	ethylacetát
J	n-heptan
K	hydroxid sodný 40%
L	kyselina sírová 96%
M	kyselina dusičná 65%
N	kyselina octová 99%
O	čpavek 25%
P	peroxid vodíku 30%
Q	kyselina fluorovodíková 40%
R	formaldehyd 37%

Norma EN ISO 374-5:2024 -  Ochranné rukavice proti mikroorganismům

 

Rukavice musí projít zkouškou penetrace v souladu s normou EN 374-2:2019. Tyto rukavice jsou vhodné na ochranu proti bakteriím a houbám.

 

 

Rukavice musí projít zkouškou penetrace v souladu s normou EN 374-2:2019. Pokud rukavice vyhoví také testu ISO 16604:2004 (metoda B), lze je deklarovat jako chránící proti virům. Tyto rukavice jsou pak vhodné na ochranu proti bakteriím, houbám a virům.

 

Dřívější norma EN 374-1:2003 - Chemická ochrana

 

Rukavice splňují pouze základní ochranu.

Jsou odolné proti penetraci (EN 374-2:2003).

 

 

Rukavice jsou odolné proti penetraci (EN 374-2:2003).

Splňují také testy permeance (EN 374-3:2003) doba průniku do 30 min.

Minimálně u 3 z původního seznamu 12 chemikálií.

 

 

Ochrana proti mikroorganismům (bakterie a houby)

Rukavice proti penetraci (EN 374-2:2003)

EN 407 - Ochranné rukavice proti tepelným rizikům

Norma EN 407:2020 stanovuje požadavky a zkušební metody pro ochranné rukavice a další prostředky na ochranu rukou proti tepelným rizikům, tedy proti teplu a/nebo ohni. Posuzuje ochranu proti plameni, kontaktnímu, konvekčnímu a sálavému teplu a také proti malým rozstřikům či většímu množství roztaveného kovu.

Výsledky zkoušek jsou uvedeny pod příslušným piktogramem pomocí šesti znaků A–F. U jednotlivých vlastností se zpravidla používají úrovně 0–4, přičemž vyšší číslo znamená vyšší dosaženou úroveň ochrany. Pokud zkouška nebyla provedena nebo není pro daný výrobek použitelná, může být na příslušné pozici uvedeno písmeno X.

Rukavice podle EN 407:2020 musí zároveň splňovat požadavek na odolnost proti roztržení alespoň na úrovni 1 podle zkušebního principu EN 388. Požadavek na minimální úroveň odolnosti proti oděru, který obsahovala starší EN 407:2004, byl v nové verzi normy odstraněn.

A – Omezené šíření plamene (0–4) - hodnotí dobu, po kterou materiál rukavice po odstranění zkušebního plamene dále hoří nebo žhne. Při zkoušce podle EN 407:2020 je vzorek vystaven plameni po dobu 10 sekund. Čím kratší je následná doba hoření a žhnutí, tím vyšší úrovně ochrany rukavice dosahuje.

B – Odolnost proti kontaktnímu teplu (0–4) - hodnotí ochranu při přímém kontaktu s horkým předmětem. Podle dosažené úrovně se rukavice testují při teplotách 100 °C, 250 °C, 350 °C nebo 500 °C. Aby rukavice dané úrovně dosáhla, musí trvat nejméně 15 sekund, než se teplota na vnitřní straně zvýší o 10 °C.

C – Odolnost proti konvekčnímu teplu (0–4) - hodnotí schopnost rukavice zpomalit přenos tepla z plamene. Měří se doba potřebná k přenosu stanoveného množství tepla přes materiál rukavice. Čím delší tato doba je, tím vyšší úrovně ochrany rukavice dosahuje.

D – Odolnost proti sálavému teplu (0–4) - hodnotí schopnost materiálu zpomalit přenos tepla při vystavení zdroji sálavého tepla. Vyšší úroveň znamená delší dobu, po kterou materiál omezuje přenos tepelné energie.

E – Odolnost proti malým rozstřikům roztaveného kovu (0–4) - hodnotí ochranu rukavice při dopadu malých kapek roztaveného kovu. Sleduje se počet kapek potřebných k dosažení stanoveného nárůstu teploty na vnitřní straně zkoušeného materiálu. Čím více kapek je potřeba, tím vyšší je dosažená úroveň ochrany.

F – Odolnost proti velkému množství roztaveného kovu (0–4) - hodnotí schopnost rukavice chránit při zasažení větším množstvím roztaveného kovu. Vyšší úroveň znamená, že materiál dokáže odolat většímu množství roztaveného kovu, než dojde ke stanovenému poškození při zkoušce.

EN 12477 Ochranné rukavice pro svářeče

Norma stanovuje požadavky a zkušební metody pro ochranné rukavice používané při ručním sváření kovů, jejich řezání a provádění spojovacích postupů. Rukavice poskytují ochranu proti malým rozstřikům roztaveného kovu, proti krátkodobému účinku plamene, proti konvekčnímu teplu, kontaktnímu teplu a proti působení UV záření z elektrického  oblouku. Materiál navíc zajišťuje odpor při svařování elektrickým obloukem do napětí 100 V (stejnosměrné). Svářečské rukavice nenahrazují elektroizolační rukavice podle EN/IEC 60903.

Svářečské rukavice dělíme do 2 tříd:

Třída	Typ činnosti
A	umožňují horší úchopovou schopnost (ostatní technické parametry na vyšší úrovni)
B	umožňují lepší úchopovou schopnost (ostatní technické parametry na nižší úrovni)

EN ISO 10819 Rukavice snižující vibrace a rázy

Norma EN ISO 10819:2013 + A1:2019 + A2:2022 stanovuje laboratorní metodu měření, analýzy údajů a vyhodnocování přenosu vibrací přes rukavici do dlaně ruky. Vztahuje se na rukavice s materiálem snižujícím vibrace, který pokrývá dlaň, prsty a palec.

Přenos vibrací se hodnotí v třetinooktávových frekvenčních pásmech se středními frekvencemi od 25 Hz do 1 250 Hz. Norma stanovuje podmínky zkoušení a kritéria, která musí rukavice splnit, aby mohla být klasifikována jako antivibrační rukavice.

Rukavice podle této normy pomáhají omezovat přenos vibrací z pracovního nástroje na ruku, jejich účinnost se však může lišit v závislosti na frekvenci vibrací a konkrétních podmínkách používání.

EN 60903 Ochranné rukavice pro práci pod napětím

Norma EN/IEC 60903 stanovuje požadavky a zkušební metody pro elektroizolační rukavice určené k ochraně pracovníka před úrazem elektrickým proudem při práci pod napětím. Vztahuje se také na kompozitní elektroizolační rukavice s integrovanou mechanickou ochranou.

Rukavice jsou vyrobeny z elastomeru a podle úrovně elektrické ochrany se dělí do 6 tříd: 00, 0, 1, 2, 3 a 4.

Třída	Maximální pracovní napětí AC	Maximální tloušťka*
00	500 V	0,5 mm
0	1000 V	1 mm
1	7500 V	1,5 mm
2	17000 V	2,3 mm
3	26500 V	2,9 mm
4	36 000 V	3,6 mm

* Uvedená tloušťka je maximální tloušťka standardních elektroizolačních rukavic podle IEC 60903. Pro kompozitní rukavice platí vyšší maximální hodnoty.

EN 421 Ochranné rukavice proti radioaktivní kontaminaci a ionizujícímu záření

 

Norma EN 421:2010 stanovuje požadavky a zkušební metody pro rukavice chránící proti radioaktivní kontaminaci a ionizujícímu záření. Pro ochranu proti radioaktivní kontaminaci musí rukavice zajišťovat nepropustnost a splnit příslušné požadavky na penetraci.

 

 

Při ochraně proti ionizujícímu záření se schopnost materiálu zeslabovat záření vyjadřuje pomocí ekvivalentní tloušťky olova (Pb). Rukavice nemusí obsahovat přímo olovo - mohou využívat i jiné stínicí materiály s odpovídající účinností. Hodnota ekvivalentu olova se uvádí u výrobku.

Rukavice vhodné pro styk s potravinami

Rukavice vhodné pro styk s potravinami musí splňovat příslušné požadavky na materiály určené pro kontakt s potravinami, zejména podle nařízení (ES) č. 1935/2004. Při správném použití nesmí do potravin uvolňovat látky v množství, které by mohlo ohrozit zdraví nebo nepříznivě ovlivnit jejich složení, chuť či vůni.

Symbol skleničky a vidličky označuje výrobek určený pro kontakt s potravinami. U rukavic je vždy důležité zohlednit také konkrétní podmínky použití a případná omezení výrobce pro jednotlivé druhy potravin.

EN 455 Lékařské rukavice pro jednorázové použití

Norma stanovuje požadavky na lékařské rukavice pro jednorázové použití a způsob zkoušení nepropustnosti, dále se zabývá fyzikálními vlastnostmi a požadavky a zkoušením pro biologické hodnocení. Je důležité rozlišovat, zda-li se jedná o zdravotnický prostředek chránící pacienta nebo osobní ochranný prostředek chránící uživatele.

EN 16350 Rukavice s ochranou proti elektrostatickému výboji

Norma EN 16350:2014 stanovuje požadavky a zkušební metody pro elektrostaticky disipativní ochranné rukavice, které pomáhají odvádět elektrostatický náboj a snižovat riziko zápalného výboje v prostředí s nebezpečím požáru nebo výbuchu. Norma stanovuje také požadavky na značení a informace poskytované výrobcem.

Elektrostatické vlastnosti rukavic se posuzují měřením vertikálního elektrického odporu, přičemž požadovaná hodnota je nižší než 1 × 10⁸ Ω za stanovených zkušebních podmínek.

Tyto rukavice nejsou určeny k ochraně před úrazem elektrickým proudem při práci na elektrických zařízeních pod napětím. Pro tento účel jsou určeny elektroizolační rukavice podle EN/IEC 60903.

*Aktualizace článku proběhla v srpnu 2026.

Mohlo by vás také zajímat:

Jak vybrat správné montérky

Jak vybrat vhodnou pracovní obuv